Tělesná výchova - bezpečnost
Bezpečnost v tělesné výchově
Zachování základních pravidel bezpečnosti ve výuce tělesné výchovy je stále více a více aktuální. Všechny právní předpisy směřují k bezpečnosti žáků. Současné pojetí školní tělesné výchovy přináší i nová rizika (více samostatné a skupinové práce žáků, více svobody v rozhodování žáků, větší otevřenost učebních osnov, svobodnější volba obsahu a cílů učitelem, zhoršující se zdravotní stav žáků, menší trénovanost žáků, nové aktivity - mnohdy rizikové,...). Proto bych chtěl na těchto místech shromaždit několik základních informací, které se týkají bezpečnost v tělesné výchově a sportu vůbec.
Nejdůležitější předpisy a požadavky na bezpečnost (pouze heslovitě):
- základním dokumentem je Školský zákon,
- Pracovní řád a Zákoník práce,
- školní řád,
- organizační směrnice (směrice pro výlety, lyžařské výcviky, cykloturistiku apod.),
- znalost učebních osnov, volit správné formy a metody práce dodržovat didaktické zásady (přiměřenosti, individuálního přístupu k žákům, postupného zvyšování zatížení apod),
- znalost pravidel a organizačních a bezpečnostních předpisů pro sportovní odvětví,
- znalost předpisů pojišťovny,
- zvládnout žáky kázeňsky a organizačně,
- prevence - dlouhodobá výchova žáků k účasti na bezpečnostních opatřeních. Udržovat v žádoucím stavu nářadí a náčiní a provádět pravidelnou kontrolu zařízení pro tělesná cvičení, nářadí a náčiní,
- znát opatření při úrazu žáka a zásady první pomoci,
- rozšiřovat své vědomosti a dovednosti týkající se bezpečnosti didaktického procesu.
Bezpečnost v TV a sportu
Prevence:
- poučení na počátku školního roku, kalendářního roku (třídní učitel, trenér, cvičitel),
- osnova poučení o bezpečnosti na naší škole: oblečení a obuv, chování v šatnách (otvírání oken, používání deodorantů…), pohyb v umývárnách, hygiena v TV, přesun na hřiště a do tělocvičny, pohyb na sportovní ploše (hala, atletický ovál, umělá tráva, multifunkční hřiště), používání nářadí, dopomoc a záchrana, používání bezpečnostních pomůcek, hlášení úrazů učiteli TV (i drobných a ihned), omluvenky (rodiče - písemně), omezení (lékař – písemně),
- poučení na počátku první vyučovací hodiny, tréninkové jednotky,
- seznámení s obsahem vyučovací hodiny.
V průběhu výuky:
- vydat před zahájením cvičení jasné a srozumitelné organizační pokyny,
- upozornit na konkrétní nebezpečí, zajistit soustavnou dopomoc, případně záchranu při cvičení,
- být vždy na nejrizikovějším místě,
- před zahájením cvičení zkontrolovat, zda nářadí nevykazuje známky zjevného poškození.
Jako zdroj inspirace jistě poslouží tato videa
Videa jsou součástí projektu: S dětmi v pohodě, který vytvořila Masarykova univerzita Brno. Kliknutím na obrázek se dostanete na stránku ze které si můžete video přehrát.
První pomoc v TV

Kardiopulmonální resuscitace

Rizika pohybu v horách

Bilý kodex - pravidla FIS

Bezpečnostní požadavky nutné z hlediska právní ochrany učitele tělesné výchovy (dle H. Klimtová)
- přítomnost v pedagogickém, tréninkovém i cvičebním procesu;
- uplatňování vědomé kázně žáků, cvičenců;
- stálý přehled o všech žácích, cvičících;
- výuka v souladu s platnými učebními osnovami a dalšími předpisy;
- promyšlená organizace práce;
- kontrola nářadí a náčiní;
- výuka dopomoci a záchrana jako součást nácviku;
- správná ukázka a vysvětlení;
- postup v souladu s didaktickými požadavky (volba vhodných metod a forem práce);
- kontrola vhodného cvičebního úboru a obuvi;
- výuka v souladu se speciálními předpisy (lyžování, plavání…);
- pracovní řád;
- organizační a další předpisy;
- znát zdravotní stav žáků;
- volit správné formy a metody;
- dodržovat didaktické zásady přiměřenosti, individuálního přístupu k žákům, postupného zvyšování zatížení a podobně;
- zvládnout žáky kázeňsky a organizačně;
- provádět dlouhodobou výchovu žáků k účasti na bezpečnostních opatřeních;
- udržovat v žádoucím stavu nářadí a náčiní a provádět pravidelnou kontrolu zařízení pro tělesná cvičení, nářadí a náčiní;
- znát opatření při úrazu žáka a zásady první pomoci;
- rozšiřovat své vědomosti a dovednosti týkající se bezpečnosti didaktického procesu.
Ze vzdělávacího projektu Základní škola dále vyplývá pro učitele tělesné výchovy následující:
- dojde-li k úrazu, poskytne učitel neprodleně první pomoc, zajistí lékařské ošetření, zařídí, aby byli vyrozuměni rodiče a sepíše záznam o úrazu;
- žáci i učitel používají odpovídající cvičební úbor, který odpovídá zásadám bezpečnosti a hygieny;
- z hlediska hygieny je nutné udržovat cvičební prostory v čistotě;
- teplota vzduchu v tělocvičně nemá být nižší než 19 stupňů;
- v krytých prostorech je nutné pravidelně větrat;
- žákům se má umožnit omytí nebo osprchování;
- do tělocvičny se nesmí vstupovat bez přezutí do čisté obuvi;
- stejnou obuv nelze současně používat v tělocvičně i na hřišti.
Učitel se snaží úrazům nebo jinému fyzickému, psychickému či sociálnímu narušení žáků předcházet především:
- soustavným uplatňováním vědomé kázně žáků;
- stálým sledováním činnosti žáků a přímým vedením činností, které nejsou bezpečné;
- výukou dopomoci a záchrany jako součásti nácviku;
- správnou ukázkou a vysvětlením působení cvičení ve funkci organismu člověka;
- promyšlenou organizací žáků;
- kontrolou nářadí a náčiní (Metodický pokyn MŠMT, 2005).
Nejčastější postižitelné chyby učitele tělesné výchovy z pohledu bezpečnosti (dle H. Klimtová)
Mezi nejčastější postižitelné chyby učitele tělesné výchovy patří:
- absence vyučujícího, trenéra, cvičitele (má být přítomen alespoň 10 minut před začátkem výuky/tréninku, po celou dobu, až do závěrečného ukončení výuky/tréninku);
- chybná metodika (je nutné prvek vždy vysvětlit a zajistit záchranu, dodržovat postupnost prvků);
- chyby v organizaci výuky (zajistit kázeň, bezpečnost, zejména při hodech a vrzích, dostatečný prostor mezi nářadím apod.);
- neposkytnutí informace o bezpečnosti (zvláště při plaveckém a lyžařském výcviku seznámit s denním režimem, zákazy atd.);
- nezajištění podmínek výuky (zkontrolovat nářadí, cvičební úbor, bezpečnost plochy apod.);
- nepřiměřený úkol (nebezpečné cvičení, které není doporučeno v učebních osnovách, cvičení nepřiměřené věku a možnostem žáků, cvičení bez dostačující přípravy atd.);
- nedodržení počtu žáků (při exkurzi a výletu 1 dospělá osoba na 25 dětí ZŠ, při koupání 1 dospělá osoba na 10 dětí, při plaveckém výcviku se třída dělí na skupiny – nejvyšší počet plavců ve skupině je 15 žáků, neplavců 10, při lyžařském výcviku je maximální počet v družstvu 15 žáků, v tělocvičně maximálně 40 dětí);
- zanedbání první pomoci (povinnost poskytnout první pomoc i zabezpečit lékařské vyšetření a případnou administraci úrazu);
- nezajištění činnosti necvičících (i za ně je učitel zodpovědný, neměl by je nechávat bez dozoru apod. (Metodický pokyn MŠMT, 2005)
Literatura a odkazy
- JABŮRKOVÁ, V., VLČKOVÁ, V. Pedagogický pracovník mezi paragrafy. 1. vyd. Olomouc: Hanex, 2005. 135 s. ISBN 80-85783-55-X.
- LOCHMANOVÁ, L., MAZAL, F. Učitel tělesné výchovy mezi paragrafy. 1. vyd. Olomouc: Hanex, 1998. 107 s. ISBN 80-85783-21-5.
- RYCHTECKÝ, A., FIALOVÁ, L. Didaktika školní tělesné výchovy. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1995. 187 s. ISBN 80-7184-127-7.
- H. Klimtová - Metodika TV na 2. stupni ZŠ z pohledu pedagogické praxe.
- Na hřišti i na vodě být s dětmi vždy v pohodě.