Tělesná výchova - bezpečnost

Bezpečnost v tělesné výchově

Zachování základních pravidel bezpečnosti ve výuce tělesné výchovy je stále více a více aktuální. Všechny právní předpisy směřují k bezpečnosti žáků. Současné pojetí školní tělesné výchovy přináší i nová rizika (více samostatné a skupinové práce žáků, více svobody v rozhodování žáků, větší otevřenost učebních osnov, svobodnější volba obsahu a cílů učitelem, zhoršující se zdravotní stav žáků, menší trénovanost žáků, nové aktivity - mnohdy rizikové,...). Proto bych chtěl na těchto místech shromaždit několik základních informací, které se týkají bezpečnost v tělesné výchově a sportu vůbec.

Nejdůležitější předpisy a požadavky na bezpečnost (pouze heslovitě):

  • základním dokumentem je Školský zákon,
  • Pracovní řád a Zákoník práce,
  • školní řád,
  • organizační směrnice (směrice pro výlety, lyžařské výcviky, cykloturistiku apod.),
  • znalost učebních osnov, volit správné formy a metody práce dodržovat didaktické zásady (přiměřenosti, individuálního přístupu k žákům, postupného zvyšování zatížení apod),
  • znalost pravidel a organizačních a bezpečnostních předpisů pro sportovní odvětví,
  • znalost předpisů pojišťovny,
  • zvládnout žáky kázeňsky a organizačně,
  • prevence - dlouhodobá výchova žáků k účasti na bezpečnostních opatřeních. Udržovat v žádoucím stavu nářadí a náčiní a provádět pravidelnou kontrolu zařízení pro tělesná cvičení, nářadí a náčiní,
  • znát opatření při úrazu žáka a zásady první pomoci,
  • rozšiřovat své vědomosti a dovednosti týkající se bezpečnosti didaktického procesu.

Bezpečnost v TV a sportu

Prevence:

  • poučení na počátku školního roku, kalendářního roku (třídní učitel, trenér, cvičitel),
  • osnova poučení o bezpečnosti na naší škole: oblečení a obuv, chování v šatnách (otvírání oken, používání deodorantů…), pohyb v umývárnách, hygiena v TV, přesun na hřiště a do tělocvičny, pohyb na sportovní ploše (hala, atletický ovál, umělá tráva, multifunkční hřiště), používání nářadí, dopomoc a záchrana, používání bezpečnostních pomůcek, hlášení úrazů učiteli TV (i drobných a ihned), omluvenky (rodiče - písemně), omezení (lékař – písemně),
  • poučení na počátku první vyučovací hodiny, tréninkové jednotky,
  • seznámení s obsahem vyučovací hodiny.

V průběhu výuky:

  • vydat před zahájením cvičení jasné a srozumitelné organizační pokyny,
  • upozornit na konkrétní nebezpečí, zajistit soustavnou dopomoc, případně záchranu při cvičení,
  • být vždy na nejrizikovějším místě,
  • před zahájením cvičení zkontrolovat, zda nářadí nevykazuje známky zjevného poškození.

Jako zdroj inspirace jistě poslouží tato videa

Videa jsou součástí projektu: S dětmi v pohodě, který vytvořila Masarykova univerzita Brno. Kliknutím na obrázek se dostanete na stránku ze které si můžete video přehrát.

První pomoc v TV

První pomoc

Kardiopulmonální resuscitace

Kardiopulmonální resuscitace

Rizika pohybu v horách

Rizika pohybu v horách

Bilý kodex - pravidla FIS

Bilý kodex - pravidla FIS

Bezpečnostní požadavky nutné z hlediska právní ochrany učitele tělesné výchovy (dle H. Klimtová)

  • přítomnost v pedagogickém, tréninkovém i cvičebním procesu;
  • uplatňování vědomé kázně žáků, cvičenců;
  • stálý přehled o všech žácích, cvičících;
  • výuka v souladu s platnými učebními osnovami a dalšími předpisy;
  • promyšlená organizace práce;
  • kontrola nářadí a náčiní;
  • výuka dopomoci a záchrana jako součást nácviku;
  • správná ukázka a vysvětlení;
  • postup v souladu s didaktickými požadavky (volba vhodných metod a forem práce);
  • kontrola vhodného cvičebního úboru a obuvi;
  • výuka v souladu se speciálními předpisy (lyžování, plavání…);
  • pracovní řád;
  • organizační a další předpisy;
  • znát zdravotní stav žáků;
  • volit správné formy a metody;
  • dodržovat didaktické zásady přiměřenosti, individuálního přístupu k žákům, postupného zvyšování zatížení a podobně;
  • zvládnout žáky kázeňsky a organizačně;
  • provádět dlouhodobou výchovu žáků k účasti na bezpečnostních opatřeních;
  • udržovat v žádoucím stavu nářadí a náčiní a provádět pravidelnou kontrolu zařízení pro tělesná cvičení, nářadí a náčiní;
  • znát opatření při úrazu žáka a zásady první pomoci;
  • rozšiřovat své vědomosti a dovednosti týkající se bezpečnosti didaktického procesu.

Ze vzdělávacího projektu Základní škola dále vyplývá pro učitele tělesné výchovy následující:

  • dojde-li k úrazu, poskytne učitel neprodleně první pomoc, zajistí lékařské ošetření, zařídí, aby byli vyrozuměni rodiče a sepíše záznam o úrazu;
  • žáci i učitel používají odpovídající cvičební úbor, který odpovídá zásadám bezpečnosti a hygieny;
  • z hlediska hygieny je nutné udržovat cvičební prostory v čistotě;
  • teplota vzduchu v tělocvičně nemá být nižší než 19 stupňů;
  • v krytých prostorech je nutné pravidelně větrat;
  • žákům se má umožnit omytí nebo osprchování;
  • do tělocvičny se nesmí vstupovat bez přezutí do čisté obuvi;
  • stejnou obuv nelze současně používat v tělocvičně i na hřišti.

Učitel se snaží úrazům nebo jinému fyzickému, psychickému či sociálnímu narušení žáků předcházet především:

  • soustavným uplatňováním vědomé kázně žáků;
  • stálým sledováním činnosti žáků a přímým vedením činností, které nejsou bezpečné;
  • výukou dopomoci a záchrany jako součásti nácviku;
  • správnou ukázkou a vysvětlením působení cvičení ve funkci organismu člověka;
  • promyšlenou organizací žáků;
  • kontrolou nářadí a náčiní (Metodický pokyn MŠMT, 2005).

Nejčastější postižitelné chyby učitele tělesné výchovy z pohledu bezpečnosti (dle H. Klimtová)

Mezi nejčastější postižitelné chyby učitele tělesné výchovy patří:

  • absence vyučujícího, trenéra, cvičitele (má být přítomen alespoň 10 minut před začátkem výuky/tréninku, po celou dobu, až do závěrečného ukončení výuky/tréninku);
  • chybná metodika (je nutné prvek vždy vysvětlit a zajistit záchranu, dodržovat postupnost prvků);
  • chyby v organizaci výuky (zajistit kázeň, bezpečnost, zejména při hodech a vrzích, dostatečný prostor mezi nářadím apod.);
  • neposkytnutí informace o bezpečnosti (zvláště při plaveckém a lyžařském výcviku seznámit s denním režimem, zákazy atd.);
  • nezajištění podmínek výuky (zkontrolovat nářadí, cvičební úbor, bezpečnost plochy apod.);
  • nepřiměřený úkol (nebezpečné cvičení, které není doporučeno v učebních osnovách, cvičení nepřiměřené věku a možnostem žáků, cvičení bez dostačující přípravy atd.);
  • nedodržení počtu žáků (při exkurzi a výletu 1 dospělá osoba na 25 dětí ZŠ, při koupání 1 dospělá osoba na 10 dětí, při plaveckém výcviku se třída dělí na skupiny – nejvyšší počet plavců ve skupině je 15 žáků, neplavců 10, při lyžařském výcviku je maximální počet v družstvu 15 žáků, v tělocvičně maximálně 40 dětí);
  • zanedbání první pomoci (povinnost poskytnout první pomoc i zabezpečit lékařské vyšetření a případnou administraci úrazu);
  • nezajištění činnosti necvičících (i za ně je učitel zodpovědný, neměl by je nechávat bez dozoru apod. (Metodický pokyn MŠMT, 2005)

Literatura a odkazy