OCEÁNSKÉ (MOŘSKÉ) PROUDY

Co jsou to oceánské proudy, jak vznikají?

Oceánské (mořské) proudy patří společně s vlněním a dmutím mezi tři základní pohyby vodních mas světového oceánu. Mapa zobrazuje průměrné dráhy oceánských proudů. Proudy totiž nejsou homogenní toky, ale trasy jednotlivých proudů se mohou sezóně i denně měnit (v rámci proudů existuje i řada protiproudů a vírů).

Základní informace získáš najetím kurzoru nad interaktivní mapu.

Interaktivní mapa oceánských proudů

Mezi hlavní příčiny proudění řadíme působení pravidelných větrů v atmosféře, odlišnou teplotu a salinitu (slanost) vody, slapové jevy a vlnění vyvolávající periodické proudy. Směr proudů je určen rozložením pevnin a oceánů, tvarem pobřeží, terénem mořského dna a rotací Země. Oceánské (mořské) proudy vytvářejí v jednotlivých oceánech uspořádané koloběhy proudění, které jsou v úzké souvislosti s celkovou cirkulací atmosféry.

VELIKOST PROUDŮ

Mohutnost každého proudu lze vyjádřit množstvím vody přenesenou za jednotku času, šířkou proudu nebo rychlostí. Například Golfský proud, který významně ovlivňuje podnebí Evropy, přenáší na velkou vzdálenostmi šedesátkrát více vody než všechny řeky světa tekoucí do oceánu.

Tabulka významných oceánských proudů

DĚLENÍ PROUDŮ

Protože je rozmanitost proudů velká, existuje i řada nejrůznějších klasifikací proudů. Můžeme je dělit:

  • dle vzniku,
  • četnosti výskytu (stále, periodické, občasné),
  • hloubky (povrchové, hlubinné),
  • charakteru pohybu a směru (přímé, zakřivené, cyklonální a anticyklonální),
  • podle fyzikálních vlastností (teplé, studené).

Nejznámější dělení proudů je na studené (např. Labradorský, Peruánský aj.) a teplé (Kuro-šio, Golfský aj.), dle toho, zda se jedná o vody teplejší nebo chladnější než vodní masy, které tyto proudy obklopují. Toto rozdělení je důležité pro charakteristiku podnebí jednotlivých oblastí světa, neboť teplota přenášené vody má na přilehlé regionu určující vliv (např. pro nás v Evropě je nejdůležitější oteplující účinek Golfského proudu na nás světadíl). Dalším důležitým dělení je dělení na hlubinné a povrchové proudy. Hlubinné proudy představují proudění do hloubek několika stovek metrů, hlubinné i povrchové proudy se navzájem ovlivňují a doplňují (např. hlubinné proudy vyrovnávají úbytky vody způsobené povrchovými proudy). Hlubinné proudy vznikají u Antarktidy, putují po celé zeměkouli (tzv. oceánský termohalinní výměník).

Mapa ukazující Oceánský termohalinní výměník (více viz. videopříloha)

ZÓNY KORVENGENCE A DIVERGENCE

V oblastech styku proudů vznikají tzv. zóny konvergence. Dochází zde k poklesu vody do větších hloubek, a tím se hlubinné vody obohacují o kyslík (např. v okolí Antarktidy a subtropických oblastech). Naopak v místech, kde se od sebe proudy vzdalují, dochází k výstupu chladných na živiny bohatých vod směrem k hladině, takové zóny nazýváme divergenčními. Místa s výstupnými proudy (divergence) patří k živinově nejbohatším místům oceánu, toková místa nalézáme na západních okrajích kontinentů, kde se vyskytují hlubinné proudy (např. pobřeží Kalifornie, Chile, Peru, Austrálie) či v oblastech s monzunovou cirkulací, kde dochází k půlročním změnám proudění (poloostrovy Přední a Zadní Indie).

POUŽITÁ LITERATURA A DALŠÍ ZDROJE

PŘÍLOHY

VIDEOPŘÍLOHY

Oceánský termohalinní výměník

Oceánské proudy (EN)

Pokus - rozdílná salinita a teplota vody (EN)