NAŠE NEBE

Kolik je na nebi hvězd?

Noční obloha posetá hvězdami fascinuje člověka od pradávných dob. Je zcela pokrytá zdánlivě nesčetnými světýlky, a to zvlášť za tmavé bezměsíčné noci (ve dne hvězdy zdánlivě nesvítí jen proto, že je naše Slunce přezáří). Přesto jde jen o pouhý zlomek z těch asi dvou miliard hvězd, které tvoří naši galaxii. Pouhým okem jich přitom ze žádného místa na Zemi neuvidíme více než nějaké dva tisíce. Nejjasnější hvězdou na našem nebi je Sírius, Psí hvězda, v souhvězdí Velkého psa. Nejvýraznější orientační bod na severní polokouli nám skýtá Polárka, nazývaná také Severka. Tato hvězda se nachází prakticky přímo nad severním pólem a zůstává skoro po celou noc na stejném místě. A protože se Země točí, nám se pak zdá, že ostatní hvězdy pohybují kolem ní. Proto Polárka sloužila tradičně jako maják mořeplavcům a i dnes je hlavním opěrným bodem pozorovatelů hvězd.

Měsíc

Základní informace o Měsíci získáš najetím kurzoru nad interaktivní obrázek.

Jak velký je Měsíc?

Měsíc, který září odraženým slunečním světlem, vypadá na noční obloze jako zdaleka největší těleso. Přitom je v porovnání se Sluncem úplný drobeček. Tato jediná oběžnice Země je však našim nejbližším sousedem ve vesmíru – pohybuje se od nás v průměru jen 384 400 km daleko. A proto nám připadá veliký. Skutečný průmět Měsíce činí 3476 kilometrů, tedy asi jednu čtvrtinu průmětu naší mateřské planety. Několik měsíců ve sluneční soustavě je větších než ten náš. Jupiterův Ganymédes je větší než planeta Merkur.

Proč není měsíc stále stejný?

Každého občas zaskočí ohromný úplněk nad obzorem. Čím výše pak Měsíc vystoupá, tím víc se na pohled scvrkává do své obvyklé velikosti. Fotografové však prokázali, že jeho rozměry zůstávají téměř stejné. Domnělé změny jsou zřejmě jen hříčkou našeho vlastního vnímání, protože jej srovnáváme nad obzorem se známými zemskými tvary, zdá se nám obrovský. V průběhu kalendářního měsíce se však Měsíc skutečně mění, protože neobíhá po dokonalé kružnici. Rozdíl mezi nejbližší a největší vzdálenosti od Země činí 50 tisíc kilometrů. Měsíc se také mění díky tak zvaným měsíčním fázím (viz. obrázek).

Co je příčinou zatmění?

K nejzajímavějším zážitkům pozemšťanům patří úplné zatmění Slunce. Den nakrátko přejde v noc a zase v den. Na některých místech na Zemi můžeme pozorovat zatmění Slunce i dvakrát do roka. Dochází k němu za novu, když se Slunce, Měsíc a Země ocitnou v jediné přímce a Měsíc nás zacloní.

Ve středu oblasti, na niž padl měsíční stín, je zatmění úplné, protože Měsíc na určitou dobu Slunce zakryje celé. Na méně zastíněných okrajích této oblasti lze pozorovat jen částečné zatmění – měsíční kotouč přechází přes Slunce, ale nikdy je zcela nezakryje. Zatmění Měsíce nejsou zdaleka tak dramatická, ale i to jim neubírá na zajímavosti. Můžeme je pozorovat, když se Země ocitá na spojnici mezi Sluncem a úplňkem, který prochází jejím stínem. Ale i Měsíc obvykle ani při úplném zatmění zcela nezmizí. Některé sluneční paprsky se při cestě zemskou atmosférou odrazí nebo ohnou, vstoupí do stínu a ozařují pak Měsíc jakýmsi měděným svitem.

Odkud se berou komety?

Ze všech těles, která osvětlují noční oblohu, jsou komety nejvzácnější a nejhůře zachytitelné. Tyto zářící koule s dlouhým světelným ohonem však nabízejí vzrušující a jedinečné nebeské divadlo. Viditelné komety obíhají po protažených oválných drahách. Některé z nich se vynořují kdesi za královstvím Pluta a na své pouti se přiblíží Slunci dokonce více než Merkur. Některé se opakovaně a zcela pravidelně vracejí, jiné se objeví jen jednou či dvakrát a zmizí navždy. Skutečný původ komet není jasný. Podle jedné teorie jde o miliardy drobných kousků, zbylých po vzniku sluneční soustavy, které teď krouží na jejím okraji. Občas se některá kometa odkloní ze své oběžné dráhy a letí vstříc Slunci. Komety jsou považovány za směs prachu a zmrzlých plynů. Nejdříve vidíme jen jejích zářící hlavu, ale jak se vzdálenost zkracuje, vytvoří si ocas z prachu a plynů, dlouhý někdy až několik milionů kilometrů. Nejznámější kometa je pojmenována podle E. Halley, který již v 17. století vypočetl její oběžnou dráhu na 76 pozemských let. Naposledy se objevila v roce 1986 a příště ji zase uvidíme v roce 2062.

Co jsou padající hvězdy?

Komety můžeme pozorovat celé týdny nebo i měsíce, ale padající hvězdy se na obloze zablesknou a zmizí. Většinou jde o zbytky po kometách nebo větší kusy meziplanetární hmoty. Když jejich úlomky vstoupí do atmosféry, třením se vypařují, objeví se světelný pruh, kterému se říká meteor nebo létavice. Nejlépe předvídatelnými představeními jsou meteorické deště. V nejsilnější fázi mohou za hodinu spadnout i desítky meteorů. Kolem 16. listopadu pozorujeme meteorický roj Leonidů, zatímco meteorický déšť Perseid prochází maximem kolem 12. srpna.

Dopadají meteory na zem?

Průměrné množství meteorického materiálu, který Země zachytí, se pohybuje okolo 400 tun denně, ale obvykle skončí v moři, a navíc je většina meteoritů velmi malá. Tyto kameny z vesmíru, kterým se při jejich pohybu v atmosféře říká meteory, se po jejich dopadu na zem říká meteority. Jejich váha značné kolísá. Největší známý byl nalezen v Namibii a vážil 60 tun.

POUŽITÁ LITERATURA A DALŠÍ ZDROJE

PŘÍLOHY