LEDOVCE - ŘEKY LEDU

Co jsou to ledovce?

Horský ledovec působí nezapomenutelným dojmem. Z nejvyšších poloh horských štítů, kde má své vyživovací oblasti, sestupuje v podobě tak zvaných splazů, které dosahují délky až několika desítek kilometrů a mocnosti stovek metrů. Splaz zaplňuje do určité výšky a délky horského údolí a připomíná mohutnou zamrzlou řeku. A právě tak jako přítoky do řeky se i do hlavního proudu údolního ledovce můžou vlévat další ledové říčky a potoky. Tento typ ledovce se běžně vyskytuje ve všech vysokých pohoří na celém světě. Dalším typem jsou úpatní – piedmontní – ledovce, které vznikají tam, kde údolní ledovce sestupují z hor a splývají s ledovcovými lemy. Když ledovec nesvírá údolní stěny, rozšiřuje se a vytváří široké jazyky. Ty občas dosahují obřích rozměrů. Ledovcové čapky jsou zase ohromné ledové kopule. Někdy podrývají celá horská pásma, ledovcové štíty pak celé ostrovy nebo světadíly. Tyto štíty kdysi pokrývali větší část Evropy a Severní Ameriky a do dneška pod nimi leží skoro celé Grónsko i Antarktida.

Proč vznikají ledovce?

Zrození ledovce vyžadují dvě podmínky: sněhové srážky a polohu nad takzvanou sněžnou čarou. V nejvyšších položených částech údolí se v takzvaném akumulační, sběrné oblasti rok od roku hromadí stále větší množství sněhu a ledu. Váha a tlak nakonec vzrostou tak, že se ledovec začíná pomalu sílou gravitace sunout údolím dolů.

Odkud se bere led?

Ve sběrné oblasti ledovce padá docela obyčejný sníh. Časem se ale přírodními procesy změní v led. Opakované natávání a zmrazování udělá ze sněhových vloček nejdřív malá ledová zrníčka – firn. Jak se vrší další a další vrstvy sněhu, hmotnost firnu vzrůstá. Když mocnost nadloží dosáhne kolem 50 metrů, jeho váha a tlak způsobí, že se spodní vrstvy změní v led.

Jak se ledovce pohybují?

Přes svou zdánlivou stabilitu se ledovce můžou pohybovat a také se skutečně pohybují, často až překvapivou rychlostí. Obvykle tento jev nevnímáme, protože posuv nepřesahuje několik centimetrů za den. Známe ovšem ledovce, které soustavně pohodují patnáct i více metrů za den. Občas se může stát, že ledovec poskočí až o několik kilometrů při rychlosti sto metrů denně. Ledovec se nedá do pohybu, dokud jeho mocnost nedosáhne několika desítek metrů. Led, který se za obvyklých okolností láme, získá pod obrovským tlakem nadloží plastické vlastnosti, podobá se ztuhlému medu. K pohybu dochází částečně pod vlivem zemské přitažlivost. Zároveň po sobě kloužou jednotlivé krystaly ledu uvnitř. Svou úlohu sehrává i tání ledu u dna ledovce, které „maže“ jeho jízdní dráhu. K tomu dochází proto, že led taje, působí-li na něj dostatečný tlak. Ten může na spodku ledovce dosahovat až několik desítek kilogramů na jeden čtvereční centimetr. V podstatě jde o jev velmi podobný tomu, kdy se pod bruslemi vytváří vrstvička vody a usnadňuje jejich klouzání po ledě. Vrchní vrstvy ledu však zůstávají nadále křehké, protože jsou vystaveny daleko menšímu tlaku. Proto pod napětím snadno praskají. Když se ledovec sune pře nějakou překážku nebo se začne náhle pohybovat, vznikají na jeho povrchu ohromné a značně hluboké trhliny.

Může ledovec růst do nekonečna?

Když ledovec sestupuje po horském úbočí, dosáhne nakonec míst, kde jeho dolní konec začíná tát a vypařovat se. Když se každoroční ztráta ledu způsobená odpařováním a odtahováním splazu rovná jeho přírůstku ve vyživovací oblasti, pohyb ustává. Jestliže odtáváním ledovcového splazu je intenzivnější, než jeho vyživování, začíná se zkracovat – ustupovat. Kolem tajícího ledovcového splazu vznikají morény, nahromaděné vrstvy štěrku, písku a jílu. Čelní morény označují místo největšího rozšíření, ale i ústupu ledovce, boční morény se nacházejí podél trasy postupu ledovce.

POUŽITÁ LITERATURA A DALŠÍ ZDROJE

PŘÍLOHY