KAŇONY - MISTROVSKÁ DÍLA ŘEK

Kaňony jsou dlouhá, hluboká, poměrně úzká říční údolí se strmými svahy nebo svislými skalními útesy po obou březích. Někdy jde o pouhé zářezy vyhloubené jednou řekou, jindy jsou rozvětvené tam, kde se na hlavní kaňon napojují vedlejší soutěsky. Podobným zářezům menších rozměrů se obvykle říká rokle nebo strže. Pojem „údolí“ se naopak většinou používá, když mluvíme o korytech vytvořených řekami, které mají výrazně povolnější boční svahy. Odlišné rysy soutěsek a údolím většinou vyplývající z klimatických rozdílů. Většina velkých známých kaňonů se nachází v suchých nebo polosuchých oblastech. Protože na okolní terén dopadá jen málo srážek, můžou řeky hloubit svá koryta daleko rychleji, než postupuje zvětrávání a eroze na skalách po jeho bocích. Proto zůstávají stěny soutěsek srázné. Ve vlhčích oblastech se postupně rozrušuje celý okolní reliéf, takže říční údolí pak obklopuje kopce se zaoblenými a často i zalesněnými svahy.

Vznik kaňonu

Prvním předpokladem vzniku kaňonu jsou nevyrovnané spádové poměry, tedy rychle tekoucí řeka, neboť čím rychleji teče, tím větší objem kamení, valounů a písku může unášet. Čím více úlomků se převaluje a poskakuje po říčním dně, tím rychleji se obrušuje podloží. Řeku erodující v soutěsce můžeme připodobnit k nekonečnému pásu smirkového papíru, který pomalu, ale vytrvale opracovává do koryta. Do tohoto procesu se často zapojují také zdvihy a poklesy zemského povrchu. Když se terén zvedne, z řeky, která se původně v klidu vinula po pláni, se stává bystřina a rychle prohlubuje své řečiště. Proud může prorazit vyčnívající žebra skal a vytvořit z nich přírodní brány, zatímco původní výše položená koryta vyschnou. Vedlejší přítoky můžou obtékat odolnější vyvýšeniny a ty se pak tyčí ze dna soutěsky jako pilíře. Vrstvy hornin odolných proti erozi často vytvářejí na stěnu kaňonu římsy. Kousek po kousku tak vzniká různorodá scenérie každého kaňonu.

Jak vzniká kaňon?

Na světě se snad nenajdou dvě rokliny stejného původu. Například Aarská strž ve Švýcarsku je zářezem v mohutné vápencové skále. Místy je sice jen asi půl druhého metru široká, ale její stěny sahají do výše 55 metrů. Strž vyhlodaly koncem doby ledové dravé proudy vod z tajících ledovců. Mnohé strže v suchých severoafrických oblastech jsou většinou zcela vyprahlé nebo jimi protékají jen nepatrné potůčky. Srážky na jejich horním toku však obvykle přicházejí v podobě divokých průtrží mračen. Suchými řečišti se pak řítí vodní příval a dále koryto prohlubuje. Jiné strže vznikly tehdy, když podél zlomové čáry došlo ke zdvihu celého masivu a řece se v místě zlomu postavila do cesty vysoká horská stěna. Jak se hora zvedala, pracovala zároveň i eroze na jejím úpatí a prořízla v ní soutěsku.

Některé kaňony jsou velmi mladé a vznikly teprve před několika tisíci let. Jiné se tvoří stovky staletí. Rychlost, s jakou řeka hloubí kaňon, závisí na mnoha faktorech – na rychlosti proudu, objemu vody a množství skalních úlomků, jež unáší. Totéž platí i odolnosti podloží. V podloží jílovitých břidlic pracuje řeka snáz než v žulovém. Ale i tak není snadné zaznamenávat postupný vznik kaňonu. Představte si například řeku, která si ročně prohloubí koryto o několik setin milimetru, tedy v mírách nedosahující ani tloušťky listu papíru. Za sto let odplaví dva či tři centimetry podloží, za tisíc let desetkrát tolik. Za milion let, a to je v geologickém životě Země jen pouhý okamžik, už může jít o dvě stě či tři sta metrů.

Jak velký je Velký kaňon (Grand Canyon)?

Žádný div přírody se pravděpodobně nevyrovná Velkému kaňonu (Grand Canyon) na řece Coloradu, jednomu z největších na světě. Klikatí se jako strašlivá jizva po tváři severozápadní Arizony v délce přes 440 kilometrů. Místy je skoro 29 kilometrů široký a 1800 metrů hluboký. Tento kaňon se začal utvářet před více než deseti miliony let, kdy se okolní terén pozvolna zvedal a zrychlil tok řeky Colorada. Řeka se zařezávala stále hlouběji do podloží, ale nejprve si pravděpodobně vyhloubila jen úzkou strž. Zvětrávání obnažených skal, periodické sesuvy a další nástroje eroze postupně průrvu rozšiřovaly a modelovaly v ní složité skalní útvary. Přehrada nedávno vybudovaná nad kaňonem snížila průtok vody v řece a tedy i erozní schopnost. Ale i nyní se kaňon dál vyvíjí a mění. Vodou unášená suť obrušuje dno, čas od času se z okrajů kaňonu zřítí velké balvany, a tak se jeho vzhled sice nepostřehnutelně, ale vytrvale přetváří.

Velký kaňon (Grand Canyon)

K pozoruhodným zážitkům, které si návštěvníci odnášejí z Velkého kaňonu, patří i rozdílené zbarvení různých geologických formací. Na jeho dně leží ty nejstarší – krystalické břidlice a žuly – vzniklé před dvěma miliardami let. Nad nimi najdeme vrstvy sedimentárních hornin, pískovců, jílovitých břidlic a vápenců, zbarvené šedočerveně, hnědočerveně, ale i světle růžové a bílé. Tyto vrstvy vznikaly v prvohorách někdy před šesti sty až dvěma sty miliony let. Sestup do kaňonu je tedy svým způsobem putováním do minulosti. Na této cestě se setkáváme se stále staršími a staršími geologickými útvary, které obsahují fosilní pozůstatky stále primitivnějších forem života. A na dně stojíte na prastarých krystalických břidlicích a žulách. V těchto horninách nenajdete naprosto žádné fosílie. Patří vůbec k nejstarším horninám obnažených na zemském povrchu.

Další velké kaňony

I když je Velký Kaňon jeden z největších na světě, není nejhlubší. V Severní Americe ho překonává Pekelná soutěska (Hell´s Canon) na Hadí řece (Snake) v oblasti hranice mezi Idahem a Kretonem. Stěny této obrovité průrvy se v nejhlubším místě tyčí téměř 2400 metrů nad jejím dnem. Další impozantní kaňonem je Měděná soutěska (Barranca del Cobre) v Mexiku. Ačkoli je necelých 50 kilometrů dlouhá, téměř svislé stěny se zvedají ode dna kaňonu až do výše kolem 1500 metrů. V Evropě patří k nejznámějším kaňon řeky Verdon v jižní Francii. Tento kaňon proražený ve vápencové plošině má téměř svislé stěny vysoké přes 700 metrů. Předpokládá se, že řeka Verdon snad kdysi tekla pod zemí a že alespoň část kaňonu vznikla tím, že se prolomily stropní části jeskynního systému. Pozoruhodná je také série I-čchang-ských kaňonů na čínské řece Jang-c´-ti-ang. Řeka je v tomto úseku jen asi 160 metrů široká a obklopují ji strmé svahy přes 600 metrů vysoké. V těsném sevření skalních stěn však voda dosahuje hloubky přes 200 metrů. To znamená, že v těchto místech je řeka Jang-c´-tiang nejhlubší řekou na světě.

POUŽITÁ LITERATURA A DALŠÍ ZDROJE

PŘÍLOHY