ATMOSFÉRICKÉ ÚKAZY

Polární záře

Jedním z nejtajemnějších a současně nejnádhernějším úkazem na obloze je polární záře (Aurora borealis – tzv. severní světlo, na jižní polokouli Aurora australis). Je to atmosférický jev vznikající v termosféře (viz. obrázek). K Zemi přichází ze Slunce společně s ostatními částicemi i volné elektrony, takzvaný sluneční vítr. Ten je přitahován magnetismem Země. Sluneční částice se při svém pádu srážejí s atmosférickými plyny a způsobují jejich světélkování. Nejčastěji je polární záře pozorována v blízkosti severního nebo jižního pólu, protože magnetismus Země je v těchto místech nejsilnější. Svítící pásy, paprsky nebo oblouky se pohybují po obloze ve výšce 80 až 400 km. Mohou dosahovat šířky až několika tisíce kilometrů. O polární záři je zmínka v mnoha severských mýtech. Inuité věřili, že ji stvořili duchové, aby mrtvým lidem osvítili cestu do záhrobí. Vikingové se domnívali, že polární záře jsou tajemní bojovníci, cválající na koních po obloze.

Duha

Latinsky též Iris (bohyně duhy, posel bohů). Duhy byly považovány téměř za zázrak a inspirovali mnohé legendy a pohádky. Staří Řekové si představovali, že duha je poslem bohů – Iris. Důvodem toho bylo, že si nikdo neuměl vysvětlit její vznik. To, že bílé světlo je ve skutečnosti směsice tří barev, dokázal až anglický fyzik sir Isaac Newton (1643 – 1727). Duha se vyskytuje při slunečném deštivém počasí středních a vyšších zeměpisných šířek. Při výšce Slunce 42 stupňů a více není duha pozorovatelná. Barevný jev v atmosféře bývá vyvolán odrazem a lomem slunečního světla na kapkách vody. Čím větší jsou kapky, tím zřetelnější je duha. Obsahuje všechny barvy světelného spektra (červenou, oranžovou, žlutou, zelenou, modrou, tmavě modrou a fialovou). Červená barva je na vnější straně, fialová na vnitřní straně oblouku. Můžeme pozorovat i vedlejší duhu, která je slabší a má obrácené pořadí barev. Vzácným případem je výskyt více duh současně.

Blesk a hrom

Viz. cesty bouří

POUŽITÁ LITERATURA A DALŠÍ ZDROJE

PŘÍLOHY